Psychiatrická nem. Bohnice a prevence relapsu 3.

Předchází: Pomoc, krize, antidepresiva Následující: Psychiatrická nem. Bohnice a prevence relapsu

Bohužel ne každý ještě v našem 21. století chápe, že psychická/duševní nemoc je to stejné jako fyzická nemoc. Z hlediska biologie jde o nerovnováhu hormonů vytvářejících se v našem mozku. Ovlivňující chuť a nechuť, spánek a bdělost, hladiny energie a mnohé další.. Měli bychom se naučit rozpoznat, že se něco děje. Ať už u sebe nebo u jiných lidí. Zapsat si do paměti, kde a jak se tyto duševní nemoci léčí, pokud přijdou a předcházet jim správným životním stylem. A hlavně si uvědomit, že to není 13. komnata, je větší odvaha se léčit, než se schovávat a popírat sami sebe ze strachu z dočasných vedlejších účinků léčby nebo ze strachu z reakce okolí. Nic nestojí za to utrpení při krajních výkyvech nemoci.

Toto téma se u většiny obyvatel naší republiky stále ještě neobejde bez záškubu v obličeji a asociacemi bláznů ztvárněných ve filmech, což je způsobeno hlavně nízkou informovaností. V porovnání s mírou informovanosti na téma – duševní onemocnění a genetická predispozice, projevy nemoci a způsoby léčby- jsme oproti zahraničí ještě stále za opicemi a i proto jsem napsala tento článek. Podle Světové zdravotnické organizace zažije každý čtvrtý během života duševní nebo neurologické onemocnění. Čím bude větší informovanost, tím větší bude i množství lidí, kteří vyhledají léčbu včas a budou s menšími problémy opět fungovat ve společnosti.

I když jsem vedle bohnické léčebny vyrůstala nikdy jsem neviděla tu normálnější stránku, protože té si člověk moc nevšimne.. všimnete si spíš někoho kdo si mluví pro sebe nebo mluví na někoho imaginárního – než někoho kdo se léčí s podobnou nemocí a je schopen tuto skutečnost utajit a pracovat klidně s Vámi v kolektivu. Podle některých statistik jde o každého osmého z nás všech. Otázkou je proč tajit? Bohužel kvůli pohledu skrz prsty, kterým byste takového člověka mohli začít sledovat nebo i odsuzovat. A to je velká škoda. Proto Vám chci tento proces přiblížit. Abyste viděli, co předchází diagnostice nemoci, jaký je proces léčby a jak následný život takového člověka probíhá.

Obsah:

1. Do nemocnice jsem se dostala s Bipolární poruchou 2. Příčinou psychiatrického onemocnění.. 3. Popis onemocnění.. 4. Psychiatrická nemocnice Bohnice a prevence relapsu – jak probíhala léčba? 5. Program léčby.. 6. Rekonvalescence může trvat různě dlouho.. 7. Přínosy hospitalizace a důraz na prevenci relapsu 8. Můj podpůrný tým prevence a můj plán první pomoci při relapsu 9. Co mě trápilo nejvíc během pobytu v léčebně? Proč jsem pro Vás napsala tyto články? 10. Dva roky po hospitalizaci funguji – dokončila jsem školu a je ze mě Wellness specialistka, instruktorka ZTV a masérka! 11. Kam jít pokud máte podobné problémy nebo někoho znáte,kdo je má

1. Do nemocnice jsem se dostala s epizodou hypománie, kde mi byla diagnostikována Bipolární porucha.

Mezi roky 2014-2016 (během studia prvního ročníku VOŠ oboru wellness-balneo) jsem střídavě prošla několika intenzivními měsíci plnými stresu, kdy se spojilo více různých stresorů dohromady: zdravotní – praskla mi cysta na vaječníku, rodinné – měli jsme v té době neúnosné rodinné vztahy, romantické – byla jsem ve velmi vyčerpávajícím vztahu a k tomu všemu se přidalo zkouškové období. Když jsem po tom všem už nemohla dál (týdny jsem pořádně nespala, nejedla, byla jsem na pokraji zhroucení..) a vyhledala jsem odbornou pomoc v krizovém centru v Bohnicích. Byla mi diagnostikována: porucha přizpůsobení, jako reakce na těžký stres. Ve zpětném pohledu mohlo jít i o depresi. Byla mi doporučena hospitalizace, kterou jsem ze strachu odmítla. Dostala jsem antidepresiva a začala jsem chodit na psychoterapii.

Asi po roce užívání antidepresiv (tedy v roce 2017, kdy jsem studovala 2. ročník VOŠ obor wellness-balneo), kdy se moje psychogenní bolesti problémy dostatečně zmírnily a už jsem řešila jen eliminaci doprovodných vedlejších příznaků jsem zjistila, že ještě nevím všechno. Jako kdyby za to mohlo zkouškové i tentokrát? Ale nemohlo. Od střední školy jsem měla zvláštní příznaky, které se v mé rodině bez mrknutí oka přecházely. Jako křeče a bolesti, nepředstavitelná únava, snížená výkonnost a další.. Prošla jsem všechny fyzická vyšetření, která nic neukázala. Gastroenterolog mi po všech testech doporučil psychologa, což v naší rodině bylo tabu. Nemluvilo se o tom, ani o možnosti to zkusit. V prvním ročníku jsem odmítla hospitalizaci v Bohnicích a dostala jsem antidepresiva, vedla k tomu „řada nešťastných příhod“ vedle zkouškového. Teď za tím stálo něco jiného.

Hypománie se u mě projevila (ve druhém ročníku voš) změnou antidepresiv a díky tomu mi (konečně) byla stanovena diagnóza – Bipolární afektivní porucha a nastavena fungující léčba. jsem už měla zkušenosti s vedlejšími účinky, nahlásila jsem to už asi po pěti dnech od doby, kdy mi došlo, že tahle spousta energie a inspirace asi není přirozená. Říkám, že to bylo štěstí, protože kdyby se mi to nestalo, tak brzo po změně léků, zcela určitě bych si ten stav užívala daleko déle. A tím pádem bych byla v léčebně i o několik měsíců déle, protože bych to možná dotáhla až k mánii. Úplně bych se vyčerpala, pravděpodobně bych dělala velmi špatná rozhodnutí (v extrémních formách dochází k promiskuitě, nevýhodným finančním transakcím aj. Naštěstí se u mne projevila „pouze“ hypománie. Což je lehčí verzí mánie a protikladem deprese v mé diagnóze Bipolární afektivní poruchy.

Hypománie je ve zkratce: chorobně nadnesená nálada (kterou vidíte i na fotkách), vedoucí k nedostatku spánku, regenerace, rizikovému chování, promiskuitě, promrhání finančních prostředků – ztrátě seberegulace a sebeovládání – více předchozím článek. Psala jsem si deník a fotila jsem na mobil. Byla jsem tam dohromady pět týdnů a následně na neschopence 7 měsíců.

První dva týdny byly super zábavné na akutním oddělení, téměř vše mne bavilo v mém stavu. Všichni jsme procházeli nějakou nemocí a někdy to bylo až trochu děsivé, to chování dalších pacientů během jejich nemoci. Psaním deníku jsem si urovnávala myšlenky a v hypománii jsem jich měla opravdu mraky!! Taky jsem, ale měla 3s paměť. Bavilo mne úplně všechno! Doslova všechno: byla jsem ještě víc komunikativní než normálně (chtěla jsem vyřešit všechno co mě trápilo – nefunkční vztahy – ne zrovna překvapivě to tomu nepomohlo), jedla jsem kila sladkostí (protiklad k mému veganskému/vegetariánskému zdravému životnímu stylu – ta chuť na sladké nešla ovládat, stejně jako jsem si neuvědomovala následky – přibrala jsem 16kg a dostala se z konfekční velikosti XS na M), ostříhala jsem si vlasy… bylo toho hodně!

2. Příčinou psychiatrického onemocnění, vyvolávající symptomy, které Vás dovedou na příjem nebo k relapsu a do psychiatrické nemocnice je kombinace faktorů/stresorů:

jako zneužívání návykových látek, stresová a traumatická zátěž nebo samovolné vysazení psychiatrických léků (bez dohledu lékaře) v kombinaci s genetickou predispozicí k psychiatrické nemoci. Častou příčinou je těžký stres – většinou kombinace různých stresorů. A následná nevhodná samoléčba jako užívání drog – vedoucí k závislostem nebo psychickým poruchám. (Různé možnosti zvládání stresu najdete zde na stránkách, ve více než dvaceti článcích.)

V léčebně potkáte mraky lidí s různými problémy, někteří si to způsobili sami třeba závislostí nebo nedodržením rad lékaře, někteří si závislostí způsobili další nemoci, někteří mají neurologická onemocnění a někteří jako třeba já mají poruchy nálad, které se vyvolají stresem (a to pozitivním i negativním). Téměř všichni máme společné jedno: náchylnost k onemocnění je v našich genech. Záleží na okolnostech výchovy, životním stylu a působících okolnostech v životě člověka (stresová zátěž, traumatické okolnosti) a jejich zpracování, zda se u nás nemoc projeví.

Já jsem se do Bohnic dostala, díky změně antidepresiv, které u lidí s predispozicemi k Bipolární poruše mohou vyvolat opak deprese – hypománii nebo mánii.

Tady musím poznamenat, že si opravdu myslím, že v našem pokrokovém století naprosto chybí zdravé snacky v nemocnicích! Ba co dokonce základ: čerstvé ovoce a zelenina. Ten příšernej automat plnej cukru, bylo všechno co jsme měli kromě hlavních jídel. Když jsme se ještě nemohli pohybovat sami po areálu, abychom si koupili něco zdravého. Navíc s téměř nulovou schopností se seberegulovat a tímhle automatem v dosahu… HRŮZA!!

3. Popis onemocnění (z Bohnice bez hranic):

Bipolární porucha je celoživotní onemocnění, které se projevuje patologickými výkyvy nálad ve smyslu mánie a deprese. Předchozí název nemoci, maniodepresivní psychóza, byl opuštěn, protože ne každý bipolární pacient musí trpět psychózou nebo depresí. Porucha se projevuje změnami nálad, které mají epizodický charakter (a trvají minimálně týden). Během období mánie má nemocný náladu zvýšenou, což může být nadměrně zlepšená nálada (euforie), ale i podrážděná a zlobná nálada (dysforie). Dále je pro mánii typická zvýšená aktivita, hovornost, zhoršení pozornosti, snížená potřeba spánku, zvýšená sociabilita a familiárnost, ale i například nezodpovědné chování, jako je zvýšené utrácení peněž či zvýšená sexualita. V období deprese je nálada snížená, což se projevuje patologickým smutkem a pesimizmem. U lidí s bipolární poruchou se může depresivní epizoda jevit jako nadměrná pasivita (apatie) a ztráta zájmu a radosti (anhedonie). Období, kdy je nálada normální, se jmenuje remise.

Bipolární porucha je onemocnění, jehož přesnou etiologii a patogenezi dosud stále ještě neznáme, ale víme, že neexistuje pouze jediná příčina. Na vzniku této poruchy se podílí více faktorů a dochází k interakci geneticky podmíněné vlohy s faktory prostředí. U jednovaječných dvojčat, tedy genetických identických jedinců, je riziko, že onemocní i ten druhý 60-70%, což jasně svědčí o nutnosti vlivu zevních faktorů. Mezi další biologické faktory jsou změny endokrinního systému (převážně změny kortikoidních, estrogenních a androgenních hormonů), změny biorytmů (narušení spánku a pravidelných aktivit) a změny ročních období (podzimní deprese).

Dále je známo, že například nepříznivé životní události, užívání drog a alkoholu, nedostatek spánku, mohou spustit onemocnění i přesto, že taková zátěž u jiného jednice poruchu nezpůsobuje. Nepříznivé psychosociální faktory, které se mohou podílet na rozvoji a na návratech (relapsech) onemocnění, jsou například konfliktní (emočně expresivní) vztahy v rodině, ztráta blízké osoby, problémy při změně rolí jedince v rámci začleňování se do společnosti a chybějící komunikační dovednosti (interpersonální deficity). Nejsou důkazy, že různé výchovné styly mají podíl na vzniku nemoci. Je třeba zdůraznit, že stabilní vztahy v rodině mohou příznivě ovlivnit průběh onemocnění.

Člověk v mánii pociťuje obrovský příliv energie, díky kterému nepotřebuje spát standardních 6-8 hodin, ale stačí mu mnohem kratší doba, někdy dokonce několik nocí nespí vůbec. U lidí, kteří se v již v minulosti léčili s mánií, dáváme velký pozor na dodržování pravidelného režimu a dostatečného spánku. Díky velké energii se nemocný často vrhá do nových projektů a spřádá velké plány. Velmi často se za tímto účelem během pár dnů stihne půjčit velké množství peněz, které pak běžně utratí za nesmysly nebo i rozdá neznámým lidem. Velmi snadno také navazuje kontakty, oslovuje cizí osoby, někdy snaha o kontakt může působit pro ostatní až rušivě. Je patrná zvýšená sexuální aktivita, časté jsou nezávazné vztahy na jednu noc, někdy i více za noc.

Nemocný inklinuje k návykovým látkám, zejména, jak již bylo uvedeno, stimulačního charakteru. Bez problému ve stavu intoxikace usedá za volant, objevují se však i jiné konflikty se zákonem. Během mánie se i zrychluje myšlení, někdy má až charakter tzv. myšlenkového trysku. Pro dotyčného je to příjemný stav, protože zvládá spoustu věcí. Co si však již bohužel neuvědomuje je, že se pohybuje pouze „po povrchu“. To znamená, že navazuje povrchní a krátké vztahy, plánuje sice megalomanské projekty, ale nevydrží u nich. Napadá jej spousta skvělých myšlenek, ale žádnou nedokáže dovést do konce. Má problém s koncentrací.

Nápadné je také zvýšené sebevědomí a hlavně snížená kritičnost – na své jednání nemá dostatečný náhled. Má pocit, že mu vše zapadá do jeho plánu a nemůže se mu nic stát. Pro diagnostiku mánie je třeba, aby takto nadnesená nálada a její příznaky trvaly aspoň 7 dní. Pokud příznaky nejsou tak výrazně vyjádřeny, mluvíme o tzv. hypománii, u které stačí, aby trvala alespoň 3 dny. Více zde!

4. Psychiatrická nemocnice Bohnice a prevence relapsu – Jak probíhala léčba?

Byla v mnoha ohledech těžká: přiznat si, že jste nemocní, přiznat si, že potřebujete léčbu, smířit se s braním prášků, pokračovat i když máte dočasné vedlejší účinky (v mém případě extrémní bolesti ramene, vyčerpání, ztráta sebekontroly a přejídání – všechny se utlumily během pobytu), pokračovat i když Vás okolí většinou z neznalosti nepodporuje.. Ale stojí to za to, díky léčbě můžeme pokračovat se svými životy, ne úplně stejných způsobem, ale můžeme. Bez extrémních výkyvů. Bez rizika úplné ztráty sebekontroly. Můžeme bezpečně fungovat.

Můžu být jenom neskonale vděčná, že mě tam Petr navštěvoval snad každé dva dny. Bylo to těžké, vydržet ty stavy, léčbu, spolu-pacienty a hlavně ten režim..

Samozřejmě se dá říct, že jsem se přihlásila dobrovolně a mohla jsem tedy kdykoli odejít.. ALE kdybych nešla dobrovolně díky extrémním projevům, které bych mohla mít bych byla zavřena na soudní příkaz. V případě, že bych ztratila možnost sebekontroly a seberegulace… přišla bych o hodně víc než je půl roku, hospitalizace a rekonvalescence dohromady. Jsem ráda, že jsem šla včas a byla jsem hospitalizovaná „pouze“ těch pět týdnů. Zjistila jsem co se mi děje, jak tomu čelit, propracovala jsem se k fungující léčbě a zjistila jsem s kým mohu počítat.

S takto vážnými nemocemi poměrně rychle zjistíte na koho se ve svém životě můžete spolehnout. Někteří se od Vás odvrátí, protože mají strach, někteří mají negativní zkušenosti s podobnou diagnózou a někteří s Vámi zůstanou a pomohou Vám na téhle nelehké cestě. Alespoň budete vědět kdo ve Vašem okolí stojí za to.

5. Program léčby:

Byl každý den plný různých terapií a každé ráno jsme byli vyslechnuti celým týmem doktorů. Ne všude jsme se dozvěděli něco nového, na Psychogymnastice nám paní (sestra/doktorka – nejsem si jistá), četla z časopisu o rakytníku. Což doteď vnímám jako obrovskou ztrátu času. Mínus za nekomunikativního a neschopného vést konverzaci Peer konzultanta, který nám k naší smůle v nepřítomnosti psychologa vedl konverzační skupiny. Peer konzultant je zajímavá funkce pro hospitalizované pacienty, ale musí to být komunikativní člověk.

Mimo tyto terapie, byly všechny ostatní na úrovni a opravdu probíhaly. A cítila jsem, že na mě mají nějaký účinek. Šlo o skupinovou terapii vedenou psychologem, arteterapii, hipoterapii, košíkaření, keramiku aj. více o nich najdete v minulém článku – odkaz zde. I přes některé druhy terapií, které doteď vnímám jako obrovskou ztrátu času jsme vydrželi.

Kdyby za dobu naší léčby byl vícekrát přítomen psychoterapeut nebo psycholog tak by to bylo opravdu skvělé a určitě by se naše uzdravení urychlilo. I přes to, že nebyl musím říct, že jsme měli variaci aktivit a až na výjimky byly přínosné a i přes můj stav jsem je dělala ráda. Velice jsem ocenila, že jsem někdy po psychotestech dostala příručku o BAP, která mi vysvětlila jak moje onemocnění funguje, na co dávat pozor atd.. Do té doby jsem slyšela jen kusé informace, které mi doktoři sdělily během mých pohovorů s nimi. Bylo to v té fázi, kdy jsem potřebovala vysvětlení a spoustu informací, abych se s tím mohla začít smiřovat. Naštěstí mám lehčí verzi BAP – kdy by se mé výkyvy neměly pohybovat v extrémních hodnotách. Kterými jsou těžká deprese se sebevražednými sklony a pokusy vs. mánie, kdy člověk klidně daruje vše co má, je promiskuitní atd..

6. Psychiatrická nemocnice Bohnice a prevence relapsu – Rekonvalescence může trvat různě dlouho:

Kamarádka se schizo-afektivní poruchou se do Bohnic dostala po samovolném vysazení prášků a hulení marihuany. Dostala se do mánie, přepracovávala se a vyvolávala hádky asi tři týdny, než na ní rodiče zavolali policii, protože se o ní báli. Dohromady v Bohnicích byla 3 měsíce. Rok po propuštění je stále na nemocenské, protože to nechala zajít moc daleko. Bere léky a ještě nenašla terapii, kam by ji vzali. Od propuštění má problémy s: úzkosti a panika, občasná deprese, vypadávání vlasů, špatná štítná žláza.

K porovnání já jsem byla uschopněna k docházce do školy po 7 měsících. (To, bohužel neznamenalo, že jsem po 7 měsících byla na 100% jako před hospitalizací, to nejsem ani teď. Víc jak rok po. Akorát jsem už neměla tak masivní vedlejší účinky, díky postupnému snižování dávek léků.) Př.: Už jsem nespala 12hod v kuse.. Pořád jsem měla problém se vstáváním a zapomínáním. Vyšla jsem z bytu a po cestě jsem zapomněla kam jedu… Málem jsem vyletěla ze školy v lednu při zkouškovém (11 měsíců po propuštění), protože jsem se nemohla moc dobře učit anatomii – čtyři až pět týdnů jsem měla paměť jako síto na vodu. Ale udělala jsem to na poslední pokus!

Zvládnout léčbu a vedlejší účinky není lehké. Není lehké se začlenit do normálního života. S postupnou úpravou léčby za dohledu psychiatra je možné minimalizovat vedlejší účinky, až postupně vymizí. Není to rychlý proces, ale myslím si, že to opravdu stojí za to.

7. PŘÍNOSY HOSPITALIZACE A DŮRAZ NA PREVENCI RELAPSU:

Jaké jsou přínosy hospitalizace? Samozřejmě kromě stanovení diagnózy a následné stabilizace, což u mě doprovázela celá řada nepříjemných a bolestivých vedlejších účinků.. Ale po objevení ideální kombinace léků pro mne ty nejhorší vedlejší účinky stabilizace vymizely. Co jsem si akutně uvědomovala každou minutou, byla minimalizace ze 100% bolesti ramene na ani ne 30% vnímání bolesti, tuhnutí a zkrácení svalů ramene. Postupem času od opuštění psychiatrické nemocnice Bohnice se bolest a její objevování ještě snížila a už se objevuje v nízké až střední intenzitě pouze jednou až dvakrát do měsíce. Což je ohromný pokrok – bolest trapézového svalu a zdvihače lopatky mne dlouhodobě chronicky trápila od mé šestileté házenkářské dráhy. To je přes deset let.

Do doby hospitalizace jsem s touto bolestí navštívila už neurologii, fyzioterapii, masáže. Cvičení, masáže dokonce ani prášky mi nedokázaly zacílit zdroj bolesti a upravit tento stav dlouhodobě, jako psychiatrické léky. Musela jsem sahat, až k extrémním praktikám aplikovaných převážně na horní a střední vlákna trapézového svalu, abych se někdy zbavila omračující bolesti.. zahrnující velice intenzivní masáže, spoušťové body, kousání a elektrostimulaci. Protože jemnější formy mi nepřinášely úlevu. Více o auto masážních pomůckách, které jsem hojně používala a ještě stále občas používám v rámci zvládání chronické tenze svalů najdete zde.

Často s chronickou bolestí, pokud všechny jiné techniky selžou pomáhají antidepresiva. Já jsem jejich účinek během roku užívání před hospitalizací nepociťovala. Až antipsychotika na mě mají ten správný efekt.

Prevence relapsu v okruhu psychiatrických poruch není dobré brát na lehkou váhu. Jak jsem se poučila ze svých epizod. Nedokázala jsem poznat, že jsem ve stresu, nedokázala jsem poznat kde mám hranice a už vůbec ne to, jestli jsem je už překročila. Hlavně jsem nevěděla co mi je a co s tím mám dělat. Zjistila jsem diagnózu, která mi dala vysvětlení mých minulých stavů a pocitů a také kostrbatý návod prevence.

Bohužel také téměř 100% jistotu s opakovaným návratem epizod. Není lehké se s tím smířit, nevíte co ve Vás vyvolá relaps, nevíte jak těžce to ponesete a hlavně nevíte jak budete reagovat. Prevence je tedy velmi důležitá – pomůže zachytit přicházející epizodu a snad i minimalizovat dopady. Jsem velice ráda, že studuji obor wellness a balneo a mám tyto stránky – oboje mne motivuje.

Z hlediska prevence je důležitý zdravý životní styl. Např.: nezdravé jídlo plné cukru a kofeinu může spolu s nedostatkem spánku, odpočinku a vnějším stresem odstartovat novou epizodu. Situaci ještě více zhoršují drogy. Během hospitalizace jsem odpozorovala, že užívání drog bylo velmi častým spouštěčem rozjezdu/relapsu duševního onemocnění. Další častou příčinou relapsu duševního onemocnění bylo samovolné vysazení léčby, bez doporučení ošetřujícího psychiatra.

Žít bez schovávání hlavy do písku s chronickou nevypočitatelnou nemocí (a snahou o minimalizaci návratu epizody) je možné pouze za předpokladu dodržování zdravého životního stylu, braní léků podle předpisu a vytvoření si podpůrného týmu. Se správnou léčbou budete schopni opět fungovat!

8. Psychiatrická nemocnice Bohnice a prevence relapsu – MŮJ PODPŮRNÝ TÝM PREVENCE:

Můj podpůrný tým prevence: můj přítel, psychiatr – v centru Helio, psychoterapeut v centru Ambicare.

Tito lidé mne podpoří a budou schopni poznat (možná i dřív než já), že něco není v pořádku. Snad to zachytíme dřív, upravíme co bude potřeba upravit (v životním stylu a medikaci) a vyhnu se tak relapsu, který by mne vyřadil z normálního fungování, poslal do léčebny nebo by došlo i k něčemu horšímu. Zdravý životní styl je podle mnoha studií obzvlášť důležitý v rámci prevence relapsu. Konkrétně na kombinaci čerstvého ovoce a zeleniny, nezpracovaných potravin, ryb a pravidelného pohybu ukazuje nespočet studií. Některé zdroje najdete v mé Absolventské práci a některé na Youtube kanálu Zdraví posláním v seznamu videí: Duševní onemocnění – vše co potřebujete vědět. Odkazy najdete pod článkem.

MŮJ PLÁN PRVNÍ POMOCI PŘI RELAPSU BAP:

Toto je ideální plán, který se budu snažit dodržovat. Dlouhodobě je potřeba hlídat harmonii mezi spánkem, odpočinkem a aktivitou. Následující aktivity k tomu pomohou, takže se je budu snažit zavést co nejdříve.

– zvolnit

– navýšení konzultací – psychoterapie a psychiatrie

– ke stabilizátorům nálady přidám doplňky stravy

(dle výzkumů uvedených v knize: Stephen S. Ilardi, PhD – Jak vyléčit depresi – konzultovala jsem i se svou psychiatričkou): omega3: 1000 – 2000mg EPA a 500-1000mg DHA/den multivitamin: základní dávka dle doporučení vitamín C: 500mg/den pupalkový olej: 500mg /týden v zimě i vitamin. D: 2000 IU/den

– snažit se 15-30min/den kardiovaskulární cv. (chůze, běh..) / silové cv. (posilování s váhou vlastního těla..),

– 3x týdně alespoň 30min kardiovaskulární nebo silové cvičení doma nebo ve fitku

– automasáže pěnovým válcem nebo dalšími pomůckami relaxace a zvládání somatické bolesti

– večerní poslech zvuků přírody nebo relaxační hudby z youtube nebo aplikace

– pokud se povede dostat se na lekce hipoterapie

– tvorba – pletení košíků, kresba / malba, vybarvování..

Po propuštění z léčebny jsem navázala zase na svou individuální psychoterapii v Ambicare, kam chodím jednou týdně. Na psychiatrii chodím jednou za měsíc. Interval na psychiatrii se bude postupně prodlužovat až na návštěvy jednou za tři měsíce. Interval na psychoterapii mám takhle doporučený a časem se také sníží. Do skupinových terapií se mi zatím nechce, po zkušenosti z léčebny a rodinnou terapii naši odmítli. To hlavní co bych řekla, že mě táhlo nahoru mimo terapií a léků byl režim, který jsem si sama nastavila – více o tom níže..

Mimo jiné jsem brala stabilizátory nálady (Lithium carbonicum), které mi jako jediný lék zůstal i když v daleko nižších dávkách. Léky se snižují nebo navyšují za dohledu mé psychiatričky dle mého stavu. Postupně se snižují a pokud dlouhodobě nedochází k dramatických změnám nálady a projevům BAP léky se (opět pod dohledem mé psychiatričky) i vysadí. A začnou se zase brát, když to bude potřeba.

= V žádném případě NEdoporučuji si žádný z výše popsaných nebo podobných léků ordinovat bez lékařského dohledu. Doufám, že Vás odradí i příběhy mých spolupacientů v léčebně, takto silné léky jsou nevyzpytatelné a u každého fungují jinak. V dlouhodobém hledisku Vám pomohou, pouze pokud budou ve správné dávce a pouze pokud budete mít možnost konzultovat sebemenší odchylky od normálu včas s Vašim psychiatrem!=

Jestli jsem něco slyšela v léčebně 1000x bylo to: vytvořte si režim a berte léky pravidelně pod dohledem Vašeho lékaře. Já když si kdykoli řeknu slovo režim, vybavím si školu.. Tak jsem se ani ne měsíc po propuštění zapsala na rekvalifikační kurz Sportovních a rekondičních masáží. 2x týdnně po 5 hodinách. To může znít docela extrémně a i to tak bylo. Bylo těžké spát těch 12 hodin, probudit se a s tím vším jak jsem se cítila jít do školy. Být zase v normálním prostředí. Ale také vím, že mi to obrovsky pomohlo s rekonvalescencí i když to možná byla také extrémní forma rekonvalescence a risk. Měla jsem cíl, musela jsem se toho spoustu naučit, spoustu věcí udržet v paměti a zvládnout dvoje zkoušky na konci. Jednu jako absolventskou a jednu před komisí jako rekvalifikační. Abych si mohla zažádat o živnostenský list. Což stejně udělám až po dokončení VOŠ.

Také jsem necelý měsíc chodila/běhala, protože jsem byla velice nespokojena s těmi 16kg, které jsem nabrala během hospitalizace. A přítel jako fanoušek Spartan race navrhnul, abych s ním za další měsíc zkusila Spartan Charity race – to je ten bez trestných úkolů. Nevěřila jsem si, že to udělám, ale začala jsem trénovat víc a udělala jsem to – poprvé v životě s přístupem, jako u rekvalifikačního masérského kurzu – nezáleželo na tom, jestli to doběhnu nebo dojdu. Prostě jsem potřebovala něco dokázat sama pro sebe.

Byla to forma rekonvalescence a dá se říct zábavy, po pěti týdnech režimu, který jste si sami nevytvořili.. Více o mé rekonvalescenci po hospitalizaci najdete:

Restart těla i duše po krizi/hospitalizaci Spartan race Charity jako forma rehabilitace

9. Co mě trápilo nejvíc během pobytu v léčebně? Proč jsem pro Vás napsala tyto články?

Vlivem nemoci (ztráty seberegulace) a snadným přístupem k nezdravému jídlu v nemocnici jsem nabrala 16kg a z konfekční velikosti XS jsem se dostala na velikost M. Také mě trápil pocit, že jsem zameškala spoustu času, kdy jsem se mohla někam posunout. Rekvalifikací v masážích (nastoupila jsem měsíc po propuštění, dvakrát týdně po dobu tří měsíců) a účasti na Spartan Charity Race (cca pět měsíců po propuštění) jsem pomalu získávala své staronové sebepojetí. Něčeho jsem dosáhla fyzicky i psychicky. Poprvé mi nešlo v první řadě o výsledky, ale o zúčastnění se. To vše pro mne bylo opravdu důležité po tom všem, kdy toho můžete sami ovlivnit jen málo.

A to všechno ještě před návratem do školy, kdy jsem musela opakovat ročník a potkávat lidi, kteří si mysleli, že jsem byla v nemocnici max. 2 dny.. Pokud tedy věděli, kde jsem byla. Neměli ponětí o dopadu takové nemoci jako je Bipolární afektivní porucha na život člověka, ani o způsobech léčby a už vůbec ne o délce takové léčby.

Proto jsem pro Vás napsala tyto články, abych přispěla k rozšíření povědomí a snad i k porozumění. Ale hlavně abych Vám ukázala, že nelituji hospitalizace a vedle stinných stránek má i světlou a to tu hlavní – nastaví Vám léčbu a když budete spolupracovat vyplatí se to.

Projevy deprese jsem měla dřív několik týdnů, až měsíců. Před hospitalizací jsem měla projevy hypománie několik dní. V léčebně jsem byla pět týdnů a na neschopence 7 měsíců, než jsem byla schopna jít zpět do školy a měla jsem velké problémy normálně fungovat. A ani po tolika měsících jsem nebyla na 100% bez vedlejších příznaků léků a projevů nemoci. Tato nemoc je na celý život a proto člověk musí změnit svůj přístup v mnoha věcech.

10. Psychiatrická nemocnice Bohnice a prevence relapsu – Dva roky po hospitalizaci – funguji:

Změnila jsem přístup v mnoha věcech. Vyměnila jsem jógu za masáže. Protože u jógy mi stále není dobře. Myslela jsem si, že se jógou budu živit, budu učit dětské i dospělé lekce, ale relaps nemoci v kombinaci se stresem se projevil právě, když jsem dělala instruktorský kurz jógy. A duševní bolest se projevila během cvičení. Možná se k józe už nevrátím, to nevím. Ale být masérkou mě nesmírně baví a naplňuje dobrým pocitem, podobně jako dříve vyučování jógy.

Oproti mnohým, které znám z pobytu v Bohnicích nebo jsem potkala s psychiatrickými nemocemi se mi velký relaps zatím vyhnul. Velkým relapsem myslím nutnost být znovu hospitalizována. Neříkám, že to bylo jednoduché, ale naštěstí se příznaky nemoci zatím daly zvládnout kontinuální úpravou medikace, psychoterapií a přehodnocením priorit. Zařadila jsem různé druhy odpočinku, které jsem od střední školy úplně vypustila např.: koukám na Netflix (nemám TV, ale tohle je alespoň v aj), vedle odborné četby občas čtu i beletrii (alespoň v aj), zredukovala jsem sportovní vytížení z výkonu (kruhové tréninky, boulder, power jóga do vyčerpání) a zařadila pohybovou aktivitu za účelem relaxace.

Stále mám příznaky, které řeším, ale jsou to příznaky se kterými mohu s menšími, či většími obtížemi fungovat ve společnosti.

Více zde: Má medical-wellness strategie – prevence relapsu duševního onemocnění (BAP)

Také jsem dokončila VOŠ, obor wellness balneo a stala se ze mě Wellness specialistka! Sice mi to vlivem hospitalizace a rekonvalescence trvalo o rok déle, ale zvládla jsem to! Během studia jsem si udělala certifikát Sportovního a rekondičního maséra, který jsem doplnila množstvím dalších masérských kurzů a také jsem získala certifikát instruktorky Zdravotní tělesné výchovy. I díky mým vlastním zkušenostem jsem ambasadorkou destigmatizace medical-wellness léčby duševních onemocnění. Mezi oblasti mého odborného zájmu patří: wellness, prevence, regenerace, rehabilitace, psychologie zdraví, zvládání těžké stresové zátěže, deprese, BAP a bolestí zad. Tomuto tématu jsem věnovala i svou Absolventskou práci s názvem Distres a možnosti zvládání se zaměřením na 13 medical-wellness strategií v rámci zvládání patologické stresové zátěže a deprese.

11. Kam jít pokud máte podobné problémy nebo někoho znáte kdo je má:

Např.: náhlé podivné chování, které nezapadá do charakteru osobnosti a ohrožuje tohoto člověka a jeho společenské postavení nebo Vás (halucinace/bludy – neexistující hlasové a obrazové vjemy – mumlání, nelogická a obsahově nesourodá řeč, napadání dalších lidí s nelogickými výkřiky, přesvědčení o novém řádu věcí – blížící se katastrofa, sebepoškozování.. Nebo zažíváte něco výše popsaného, něco co není pro Vás normální a somatické testy nic nenacházejí. Buď zavolejte 155 nebo si nechte poradit na speciálně na tyto problémy zaměřených místech – nebojte se!: Krize a jak ji řešit

Bohužel ne každý ještě v našem 21. století chápe, že psychická/duševní nemoc je to stejné jako fyzická nemoc. Z hlediska biologie jde o nerovnováhu hormonů vytvářejících se v našem mozku. Ovlivňující chuť a nechuť, spánek a bdělost, hladiny energie a mnohé další.. Měli bychom se naučit rozpoznat, že se něco děje. Ať už u sebe nebo u jiných lidí. Zapsat si do paměti, kde a jak se tyto duševní nemoci léčí, pokud přijdou a předcházet jim správným životním stylem. A hlavně si uvědomit, že to není 13. komnata, je větší odvaha se léčit, než se schovávat a popírat sami sebe ze strachu z dočasných vedlejších účinků léčby nebo ze strachu z reakce okolí. Nic nestojí za to utrpení při krajních výkyvech nemoci.

Co by Vás mohlo zajímat:

Restart těla i duše po krizi/hospitalizaci Spartan race Charity jako forma rehabilitace Automasážní pomůcky – rehabilitace a regenerace doma Pěnový válec – 10 otázek a odpovědí Cvičením proti depresi? Krize – jak a kde ji řešit? Kontakty NUDZ a studie AKTIBIPO 400 Má medical-wellness strategie – prevence relapsu duševního onemocnění (BAP) Youtube kanál Zdraví posláním, kde najdete tyto kategorie: Duševní onemocnění – vše co potřebujete vědět, Wellness inspirace, Fitness inspirace, Zdravá záda prevence a kompenzace a Sedavý způsob života prevence a kompenzace

Destigmatizace duševních onemocnění Depresivní poruchy Bipolární afektivní porucha Filmové mýty o duševním zdraví Světová zdravotnická organizace – statistiky

Podle seznamu „celebrit“ hlásících se k Bipolární poruše můžeme nalézt útěchu v tom, že se jim to (až na výjimky) daří zvládnout. Zcela jistě díky spolupráci s psychiatry a péčí o sebe sama. Některá jména: Mariah Carey, Carrie Fisher, Mel Gibson, Demi Lovato, Russel Brand, Jimi Hendrix… Více zde.

Pokud sami chcete nějak podpořit psychiatrickou nemocnici nebo konkrétní oddělení, věnujte společenské hry nebo knihy, které byste si i Vy sami rádi přečetli. Starých knih, které nikdo neotevře je tam celá spousta. V době, když jsem tam byla tam jedna spolubydlící, která prošla hlubokou depresí s pokusem o sebevraždu (a po hospitalizaci se cítila zase dobře) věnovala ping-pongový stůl. To bylo opravdu skvělé zpestření času, které dokázalo odvést myšlenky nám všem.

Upozornění: Stránky Empatické doteky, Zdraví posláním, dříve Gastroradar a související online prezentace mají informačně-vzdělávací charakter a nenahrazují osobní spolupráci s lékaři, fyzioterapeuty, kvalifikovanými trenéry a instruktory, wellness specialisty a dalšími odborníky. Slouží primárně k předávání inspirace, motivace a osobních zkušeností autorů, než k předkládání univerzálních návodů vhodných k následování čtenáři. Stavíme se za individuální přístup, který ze samotné podstaty jednosměrná online prezentace nemůže poskytnout.