Být doma bylo ze začátku téměř až jako dovolená. Asi půl roku jsem to dokázala brát jako příležitost k seberozvoji a tak jsem vedle každodenního několikahodinového rozesílání životopisů a přihlášení se na Úřad práce víc a víc cvičila a začala jsem doma vytvářet rostlinnou džungli. Kromě peněz mi za tu dobu nejvíc chyběl pocit užitečnosti, který jsem dříve získávala z práce masérky, kdy jsem si s klienty povídala o zdravém životním stylu a zdravém pohybu.
Jak mě ovlivnila pandemie?
Donutila mě vynaložit všechno úsilí, abych si zachránila duševní zdraví a tak zjistila na čem mi opravdu záleží. Také mě za téměř rok a půl doma bez práce naučila víc prožívat radost z pozitivních událostí. Narazila jsem na bezohledné lidi, ale i na ty kteří se chovali hezky a ohleduplně, takže jsem úplně neztratila víru v dobro lidstva.
1.) Pocit užitečnosti – adopce pejska z útulku:
Dlouho jsem hledala možnost, jak bych mohla v této šílené době být jako nezdravotník užitečná a pomohlo mi to tak opět získat dobrý pocit ze sebe sama.. Adopce zvířat se mi vždy líbila a tak jsme to prodiskutovali s přítelem a začali jsme hledat pejska, kterému bychom mohli pomoci. Bejlíček pro nás díky jeho příběhu (týrání a 3 roky v útulku – celý šílený příběh najdete v této sérii zde a zde) byl velkým soustem, ale dalo mi to (a kontinuálně dává) intenzivní pocit radosti, jaký jsem asi ještě nikdy předtím nezažila. Předem bych vůbec neodhadla, jak moc s ním budu soucítit a jak moc mě bude jeho rehabilitace / trénink bavit.
Díky mému příteli a několika dalším lidem jsem byla konečně něčeho důležitého schopna. Nestrávila jsem ten šíleně dlouhý čas zcela zbytečně v depresi, přestala jsem jen přežívat. Dokázala jsem něco, pro mě předtím neuvěřitelného – zlepšila jsem Bejlíčkovi život a rehabilitovali jsme ho natolik, že po roce s námi už téměř nikdy reaktivně nevyjíždí po lidech, igelitkách, kolech, koloběžkách apod.. Co se týče jeho reakce na psy, tak tam jsme jeho reakce zlepšili asi na 60-80%, což je samo o sobě obrovský úspěch!
Žádné cvičení nebo zahradničení se tomu nemohlo vyrovnat!
Dost pravděpodobně by pro moje duševní zdraví bylo oboje dostatečné, kdyby nezaměstnanost nepřesáhla půl roku, potom už to bylo opravdu depresivní období, ze kterého mě z velké části zachránil náš adoptovaný pejsek Bailey a samozřejmě dlouhodobá podpora mého přítele, psychoterapie u psychologa a léky.
2.) Vnímání pozitivních událostí z nového pohledu:
Do pandemie jsem vždy trpěla tím, že jsem si nedokázala užívat výhry (dokončení rekvalifikačního kurzu, dokončení VOŠky apod..) tak intenzivně jako jsem pociťovala různé negativní události. Jako bych ty pozitivní téměř ani necítila.
Díky pandemii jsem začala všechny pozitivní události víc prožívat, než kdy dřív. A začala jsem se odměňovat za výhry nebo přežití těžkých období. To je něco, nad čím bych předtím ani nepřemýšlela!
Dřív bych přemýšlela jen nad tím, že to čeho jsem právě dosáhla není dostatečné a potřebuji ještě xyz, aby to teprve něco znamenalo.. Když člověk přežije svoje první sebevražedné myšlenky v době kdy už téměř rok a půl hledá v pandemii práci, tak je opravdu co oslavovat. Nezáleží na tom, že se na to veřejnost tak nedívá, ale přežití epizody deprese je podle mě minimálně stejně obdivuhodné jako přežití rakoviny!
Za přežití pandemie a dalších minulých šíleností jsem si po opětovném nástupu do 5* wellness jako masérka koupila svůj první stříbrný prstýnek, který mi bude připomínat to, že jsem přežila a to, jaký pokrok jsme během prvního roku s Bejlíčkem udělali. Také jsem si pořídila své první tetování cca 10cm abstrakci na stehno znázorňující NEdokonalost.
Před pandemií bylo duševní zdraví z velké části tabu. Teď vzhledem k tomu, že úzkostí a depresí trpěli děti i dospělí (jinak duševně zdraví – tedy ne jen ti s dlouhodobou diagnózou úzkosti, deprese nebo bipolární poruchy), se tak snad o duševním zdraví a hlavně prevenci a zdravém zvládání duševních onemocnění začne na veřejnosti více mluvit. A prolomí se tak bariéra stigmatu, která mnohým bránila se k něčemu takovému přiznat.
Duševní zdraví je stejně důležité jako to fyzické, možná i o něco důležitější. Měli bychom ho tak začít všichni brát a starat se o něj – minimálně tak jak se staráme o své tělo a majetek.
Jak pandemie ovlivnila Vás? Najdete něco pozitivního?